Definice barbershopové harmonie

Cílem barbershopové asociace je mimo jiné ustálení a ochrana toho, co barbershopový zpěv vlastně je. Proto asociace v průběhu let vytvořila definici barbershopové harmonie. Ustálila se v roce 1977 při barbershopovém sjezdu v předmluvě Příručky pro soutěž a hodnocení (Contest and Judging Handbook) vydané společenskou radou (Society Board). Zde je její definice z roku 1977 ve volném překladu:

Barbershopová harmonie je styl vokální hudby bez doprovodu, charakterizován konsonantními čtyřtónovými akordy pro každou jednu notu melodie. Krátké pasáže mohou být zpívány i méně než čtyřmi hlasy.

Jednotlivé hlasy se nazývají tenor, lead, baryton a bas. Melodii důsledně zpívá lead, tenor harmonizuje nad melodií, bas zpívá nejnižší harmonizující noty pod melodií a baryton doplňuje akord buď nad nebo pod melodií. Někdy může být melodie zpívaná basem, ale nikoli tenorem - výjimkou jsou začátky či konce(tagy,cody) a i pár tónů uprostřed, aby se zabránilo nepříjemným postupům.

Barbershop obsahuje durové i mollové akordy a barbershopové (dominantní) septakordy, které se rozvíjí primárně po kvintovém kruhu. Sextakordům, nonakordům a velkým septakordům se barbershop vyhýbá s výjimkou míst, kde to melodie vyžaduje, zatímco akordy s malou sekundou se nepoužívají vůbec. Základní harmonie může být ozdobena dalšími akordovými postupy, které dodávají zajímavost a rytmický pohyb, k přenosu mezi frázemi nebo aby efektně uvedla či ukončila skladbu.

Barbershopový interpretativní styl dovoluje relativně velkou svobodu v úpravě hodnot not (délky) (pokud zůstává správná hudební forma) a používá změny v tempu a hlasitosti aby účinně vytvořil náladu a umělecky vyprávěl příběh.

Ve vztahu k zavedenému smyslu tonality jsou melodická linka a harmonické hlasy enharmonicky doladěny, aby vytvořily optimální konsonantní zvuk. Výsledné vztahy mezi výškami tónů jsou často ve značné odchylce oproti těm, které jsou definované v rovnoměrném temperovaném ladění na hudebních nástrojích s pevným rozsahem. Použití podobných znění v dobré kvalitě a optimálním vyvážení hlasitostí jednotlivých hlasů dál rozšiřuje pocit konsonance vzájemným posílením alikvót k vytvoření unikátní plnosti nebo také k "rozšířenému" zvuku který je charakteristický pro barbershopovou harmonii.

Aktuální znění (2018) je malinko pozměněné:

Barbershopová harmonie je styl vokální hudby bez doprovodu, charakterizován konsonantními čtyřtónovými akordy pro každou jednu notu melodie v primárně homorytmické struktuře. Melodii důsledně zpívá lead, tenor harmonizuje nad melodií, bas zpívá nejnižší harmonizující noty pod melodií a baryton doplňuje akord. Krátké pasáže mohou být zpívány i méně než čtyřmi hlasy.

Barbershopová hudba představuje skladby se srozumitelnými texty a jednoduše zpěvnými melodiemi, jejichž tóny jasně definují tónové centrum a zahrnují durové i mollové akordy a barbershopové (dominantní a sekundárně dominantní) septakordy, které se často rozvíjí po kvintovém kruhu, přičemž využívá i jiné postupy. Barbershopová hudba má také vyváženou a symetrickou formu. Aranžér zdobí základní skladbu a její harmonizace, aby vytvořil vhodnou podporu pro téma písně a aby skladbu efektně ukončil.

Barbershopoví zpěváci dolaďují tóny, aby dosáhli perfektně laděných akordů v didymickém (čistém) ladění, při tom však zůstávají věrni k danému tonálnímu centru. Umělecký zpěv ve stylu barbershopu naplňuje nebo rozšiřuje zvuk, přesně intonuje, předvádí vysoký stupeň pěveckých zdatností a vysokou úroveň jednoty a konzistence uvnitř souboru. V ideálním případě jsou tyto prvky přirozené, nemechanické a bez zjevné námahy.

Přednes barbershopové hudby používá vhodné hudební a vizuální metody, aby předal motiv písně a dal publiku emocionální uspokojení a zábavný zážitek. Hudební a vizuální projev přichází od srdce, uvěřitelně a citlivě k skladbě i celé aranži. Nejtypičtější provedení umělecky spojují hudební a vizuální aspekty, aby vytvořily a udržovaly iluze vyjádřené hudbou.